Sobota, 5 hodin ráno. Otevřu oči, u mé postele stojí taťka a podává mi antibiotika. Posadím se vezmu prášek do úst a zapiji ho vodou kterou mám postavenou u hlavy. Odchází a já znovu usínám. Spím dlouho, znovu se probudím až okolo desáté. To už je doma pouze mamka se ségrou obě snídají, nevidím na ně, ale slyším jak lžičky cinkají o hrnky a o čem si povídají. Prohlížím si svůj pokoj, nic se od včerejšího večera nezměnilo. Sahám pro svůj mobil, nakreslím své gesto a začnu projížet
sociální sítě. Všechny jsou plné obrázků kde se uživatelé opalují nebo statusy na kterých je popsané že právě leží opalují se, užívají sluníčka. Já ještě týden na sluníčko nesmím. Každý den počítám jak dlouho budu muset chodit do školy, necelé dva týdny. Naše škola končí jako každý rok o týden dřív. Což je plus i mínus. I tak se těším, moře, pláže, a konečně sluníčko, kraťasy, tílka... Každý den kromě dovolené, tábora a chaty strávený s přáteli někde venku nebo u vody. Možná na brigádě. Pár dní po konci školního roku odjíždíme, moře, ráno se probudit jít se podívat na balkón, sedmé patro, nádherný výhled na moře a město, ten klid, večer sedět a pozorovat to vše osvícené, s notebookem na klíně a nějakým dobrým filmem nebo psát, číst, a mnoho dalšího. Chata, uprostřed lesa, poblíž jenom pár dalších chatek a veliký rybník, ráno se jít proběhnout do lesa, dokonalé místo pro focení. Tábor, jezdím tam každý rok,už nějakou dobu. Strávit 12 dní s fajn lidmi, spaní pod širákem, táboráky.
Od toho všeho mě dělí dva týdny, Teď sedím na posteli zachumlaná v dece přes to že venku je asi 20 stupňů a ťukám prsty do klávesnice, známky už jsou skoro uzavřené. Takže já až se uzdravím půjdu do školy pouze koukat na filmy a vybírat učebnice.
A jak se na léto těšíte Vy?
Žádné komentáře:
Okomentovat